Film o marnotratném studentovi, který se upíše ďáblu za mrzký obnos, je často považován za jeden z prvních filmových hororů, částečně i proto, že je inspirován Poeovou povídkou „William Wilson“. Ďábel v podobě malého staříka, daruje studentovi Balduinovi (Paul Wegener) částku peněz výměnou za jeho obraz v zrcadle. Balduin souhlasí, ale v okamžiku, kdy jeho život začne narušovat tajemný dvojník, pozná svou osudovou chybu. Tento snímek z roku 1913 vznikl ze spolupráce dvou významných osobností němého filmu: herce a režiséra Paula Wegenera a Stellana Ryeho. Oba jsou považováni za průkopníky německého filmového expresionismu. Pražský student se setkal s velkou diváckou popularitou a již v roce 1926 se dočkal remaku pod vedením Henrika Galeena.
Kazety před rokem a půl začínali jako Cassete. Rozpolcenou a neklidnou dvojici hudebníků (Ventolin a Johana Švarcová) doplňuje audiovizuální specialista (A Schwarz), starající se o lightshow a videoprojekci. Charakteristický je pro ně mix temného elektra, kytar a osmdesátek, podtržený českými texty. Inspiraci čerpají převážně z estetiky post-punku 80.let, ale třeba i z country nebo metalu, což komentují slovy: „My nemáme styl, my hrajeme jako kazety.“ V současnosti dokončují nahrávání jejich první desky.