Nanuk, člověk primitivní je pokládán za jeden z prvních dokumentárních filmů, který následně ukázal cestu celému dokumentárnímu hnutí. Portrét jedné inuitské rodiny v jejím přirozeném prostředí arktické pustiny, reprezentuje ukázku tzv. záchranné antropologie (salvage anthropology) – pro budoucnost zdokumentovat mizející svět Inuitů, jejich zvyků a rituálů. Flaherty, původně dobrodruh a zlatokop, se pohyboval několik měsíců mezi domorodci ve snaze podat realistický a nefalšovaný obraz života v nehostinné krajině. Ve výsledku ovšem vyšlo najevo, že některé záběry, vydávající se za autentické, byly ve skutečnosti sehrané. Svou roli na tom sehrál i fakt, že původní záběry první verze filmu byly zničeny. Flaherty se ale posléze bránil nařčení tím, že jako filmař musí často pozměnit realitu, ale jen proto, aby dokázal zachytit skutečnou podstatu zobrazovaného.
Jiří Stivín je známý český jazzový hudebník, improvizátor, flétnista, multiinstrumentalista a v současnosti i dokumentarista a fotograf (původně vystudoval FAMU, obor kamera; jako jeden z mnoha fotografů zaznamenal příjezd vojsk Varšavské smlouvy do Československa, ale i návštěvu Allena Ginsberga v Praze v roce 1965). Kromě jazzové hudby se věnuje i interpretaci hudby středověku, renesance a baroka, z klasické hudby pak nahrál mnoho koncertů pro zobcovou flétnu (např. od Antonia Vivaldiho). Vystupuje v souborech Collegium Quodlibet a Jiří Stivín and Co Jazz Quartet, působí i jako pedagog a lektor na pražské konzervatoři. V neposlední řadě se věnuje i všestrannému projektu CAP-ART, zaměřenému nejen na hudbu, ale i na výtvarné umění či fotografii (pod záštitou Centra pro improvizaci v umění). Před dvěma lety obdržel prestižní Státní vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.