Těžko se představuje natolik známý film, jakým je Muž s kinoaparátem. Tento dnes již klasický snímek Dzigy Vertova reprezentuje vrchol ruské avantgardy a zároveň Vertovova konceptu kina-pravdy, tedy snahy zachytit realitu ve své nahotě skrze „oko“ kamery, kdy vlivem organizace záběrů je možné proniknout až ke skutečné podstatě, odhalit „skutečnou pravdu,“ která není pouhým okem viditelná. Muže s kinoaparátem lze dnes vnímat mnoha způsoby – jako avantgardní experiment se samotným filmem skrze neustálé zdůrazňování média samotného či jako experiment s jeho vyjadřovacími prostředky. Stejně tak lze film číst i jako dokumentární esej o každodenním, banálním životě ve velkoměstě. Celkovému ideovému pojetí filmu odpovídá i ztvárnění. Vertovův styl staví na dynamičnosti i promyšlenosti jednotlivých záběrů, inovativně pracuje s montáží i triky (dvojexpozice, dělení obrazu atd.). Ve výsledku pak vytváří až technologicky chladné dílo snažící se o absolutní objektivnost.
Magnetik je avantgardní hudební projekt Peter Van Krbtze a Moimira Papalescu, členů dnes zaniklých The Nihilists, který se orientuje na elektronickou hudbu po vzoru Kraftwerk či německého krautrocku obecně. Ve své hudbě čerpají z mnoha zdrojů, společným jmenovatelem ale zůstává zájem o techniku a její roli v životě člověka. Techniku ovšem s nádechem nostalgie, jako retro ohlédnutí za krásnými starými stroji. Inspirují se tak, pod heslem Music Loves Science, filmovým i literárním sci-fi, Julesem Vernem, Karlem Zemanem, Dr. Who či H.G. Wellsem, podle kterého pojmenovali jedno album (Wells, 2007). V současnosti se oba hudebníci angažují i v dalších paralelních projektech, postavených na elektronické hudbě. V projektu Die Alten Maschinen, který se tematicky nese v duchu Magnetik, ale hudebně má blíže k The Nihilists, přizvali ke spolupráci Geralda V. Casale z legendárních amerických DEVO. Druhým aktuálním počinem jsou The Stylists, electro-retro-disko uskupení, k němuž mezi sebe přijali ženský element v podobě Tonyi Graves (Monkey Business).