Patrný vliv na Pilzovu pozdější tvorbu mělo už rané dětství v lůně dolnorakouské přírody, která v něm evokovala přesvědčení o důstojnosti světa a pocit silného zakořenění v něm. Sám Pilz označuje za další inspirační zdroje své tvorby také zážitky z katolické internátní školy, hudbu (gregoriánské chorály i moderní jazz) a literaturu. Z oblasti kinematografie pak sovětské propagační snímky, rané filmy Jeana-Luca Godarda, Michalangela Antonioniho a některé nové vlny, které se začaly ve světě formovat koncem 50. let.
První filmové zkušenosti Pilz získal v roce 1955, kdy začal natáčet na 8 mm kameru. Na Akademii múzických umění ve Vídni, kde od roku 1964 studoval filmovou režii a kameru, se zapojil do dobového proudu avantgardního filmu a natáčel krátké experimentální snímky na 8 a 16mm. Ve svých raných snímcích experimentoval nejen s kamerou a mizanscénou, ale také s filmových materiálem a možnostmi jeho destrukce: kresbou přímo na filmový pás, nebo jeho mechanickým poškozováním.
V letech 1979–1982 natočil dvoudílný, na festivalech úspěšný dokument Nebe a země. Kromě filmové tvorby se od 80. let věnuje také pedagogické činnosti. Pořádá workshopy a semináře i teoretické přednášky. V posledních dvou desetiletích se věnuje hlavně sestavování filmových materiálů natáčených na cestách po několika kontinentech (Afrika, Asie...). Jde převážně o cestopisné snímky s filozofickým přesahem, s úspěchem promítané na mnoha (nejen) evropských festivalech a multimediálních přehlídkách. V listopadu 2008 se po několikaleté přípravě uskutečnila retrospektiva Pilzovy tvorby ve vídeňském Filmmuseu.
Na Letní filmové škole uvede Michael Pilz osobně výběr ze svých esejistických dokumentů: svůj takřka pětihodinový opus magnum Nebe a země (1982) a dále pak filmy Most do Monticella (1998) a A Prima Vista (2008). Michael Pilz se zároveň zůčastní projekce snímku Pomalé léto (1976) zesnulého kanadsko-rakouského autora Johna Cooka, který společně s Cookem režíroval.