Talentovaná polská tvůrkyně působí jako filmová i divadelní režisérka. V oblasti sedmého umění se věnuje jak dokumentární, tak i hrané tvorbě a lze tedy říci, že navazuje na tu nejlepší polskou tradici, již budoval např. Krzysztof Kieślowski.
Piekorz studovala režii na fakultě rozhlasu a televize Slezské univerzity v Katovicích. Její první dokumentární snímek Děvčata ze Szymanova vznikl již během studií. Následující dokumenty se věnují převážně sociálním tématům. Všechny dokumentární filmy vznikaly na základě jejích vlastních scénářů a dočkaly se mnohých festivalových ocenění. Pracovně pobývala v rodném Polsku, Bosně či Spojených státech.
Její hraný debut Šrámy (2004) vznikl podle předlohy Wojciecha Kuczoka patřícího k mladé generaci polských romanopisců. Piekorz a Kuczok vyjádřili postoj svých věkových souputníků k přísné výchově, k poškození, které může na lidské duši zanechat bigotní rodič, a k děděné neschopnosti citové vazby.
Ve své spolupráci pokračovali i dalším snímkem Usínání (2008). Na třech, navzájem se protínajících příbězích, ukazuje osudy hrdinů, kteří ve svých životech uvízli na mrtvém bodě. K jejich „probuzení“ je zapotřebí, aby se něco v jejich životech změnilo. Tímto impulsem může být nejen smrtelné onemocnění či nevěra manžela, ale především láska.
Dílo Piekorz se vyznačuje citem pro psychologické a duchovní nuance sociálních vazeb, stejně jako nevybíravě kritickým, i když nedeklamovaným, přístupem ke kulturně-politické realitě Polska a sklonem ke spiritualitě. Aniž by se odkláněla od budovaných kinematografických tradic, vyplývajících z národních specifik, přináší režisérka generačně obrozený náhled a aktuální tématiku.