Film ve filmu a hudba pod hudbou: oči otevřené surrealismu, uši otevřené náhodě!
Průkopník belgického filmu Charles Dekeukeleire (1905-1971) si na sklonku 20. let minulého století – jakožto současník mnoha avantgardistických manifestů – významně zadal se surrealismem a poetikou futurismu. V jeho Detektivním příběhu (Historie de détective, 1929) si madam Jonathanová objedná detektiva T., aby sledoval a hlídal jejího manžela, jehož opakovaná nepřítomnost a podivné manýry vzbudily její podezření. Soukromý detektiv pak využívá kameru coby součást vyšetřování. Filmové prostředky zde neslouží pouze k odhalení pravdy, jedná se spíš o dílo z rodu Vertovova Muže s kinoaparátem. V Detektivním příběhu jsou nám ukázány dvě etapy: samotné natáčení s jeho příhodami (herec představující detektiva je stržen davem v tlačenici) a vlastní filmová "story". Ta je pro Dekeukeleireho příležitostí k předvedení několika překrásných záběrů s efektem mžikajícího světla, jež byly jedněmi z prvních ve filmové historii.
Přesto, že je tento snímek natočen těsně po nástupu zvuku, zůstává němý. Hudební doprovod však k němu v rámci projekce, která proběhne na LFŠ ve středu 29.7. (23:30) , obstará hudební publicista a muzikant Petr Ferenc – člen znamenitého dua gramofonistů Birds Build Nests Underground. Dvojice, která za své album Night Night (2007) získala cenu Anděl v kategorii Alternativa, dělá tzv. hudbu pod hudbou: nutí desky přeskakovat, hrát pozpátku, měnit rychlost přehrávání, to vše s ušima otevřenýma náhodě.
Petr Ferenc k tomu dodává: „Hudba pod hudbou je důsledkem námi tak často používané repetice. Nekonečné přeskakování desky dává vzniknout smyčce, která dá přehrávanému fragmentu zcela jiné rytmické souvislosti než byly ty, v jejichž rámci byl takový útržek nahrán. Zároveň zrovnoprávní zvuk povrchu desky s tím, co je nahráno v jejích drážkách - hifisté tuto druhou rovinu zvuku elpíček pochopitelně nevítají, my ji máme moc rádi. A konečně smyčka působí jako jakýsi zoom: opakovaným poslechem se víc a víc přibližujeme do nitra zvuku, slyšíme dřív neslyšené a začínáme asociovat. Heslo „hudba pod hudbou" znamená, že náš přístup ke gramofonovým deskám ukazuje zvuk elpíček tak, jak bychom je při běžném poslechu nevnímali a činí tak prostřednictvím koncentrace na detail. Pokud je zároveň i zapamatovatelné a vzbouzející další asociace, vybrali jsme si ho dobře. Ostatně: nepřipomíná praskání starých desek třeba praskání ohně v krbu či elektřinu kočičí srsti?“