35. Letní filmová škola Uherské Hradiště 2009
Přihlásit Diskuze Anketa Znělka Ohlasy Mapa webu Ročník 2008
Navigace:  Ohlasy  >  2.8.2008 - Pavel Kohout - Lekce z Letní filmové školy platí pro filmaře i ostatní
english česky
Novinky
Denní aktuality
  • 24.7.2009
  • 25.7.2009
  • 26.7.2009
  • 27.7.2009
  • 28.7.2009
  • 29.7.2009
  • 30.7.2009
  • 31.7.2009
  • 1.8.2009
  • Program
  • Denní program
  • Přehled cyklů
  • Hosté
  • Doprovodný program
  • Youtube degustace
  • Pro návštěvníky
  • Než vyrazíte
  • Registrace
  • Akreditace
  • Ubytování
  • Promítací místa
  • Doprava
  • Novináři
  • O festivalu
  • Co je LFŠ
  • Historie
  • Fotogalerie
  • Mapa festivalu
  • Ke stažení
    Partneři
  • Záštity
  • Mediální partneři
  • Finanční podpora
  • Spolupráce
  • Kontakty

    Hlavní pořadatel

    Asociace českých filmových klubů







    Hlavní partneři

    Lekce z Letní filmové školy platí pro filmaře i ostatní

    A proč ne jednou z pohledu lidského trilobita o kumštu? A proč ne velmi osobně? Mnoho nového o době, vlasti i o mně samém mi čerstvě odhalily právě filmy.

    Rozlehlé Masarykovo náměstí v Uherském Hradišti bylo předminulý čtvrtek večer tmavé a prázdné jako opuštěný filmový ateliér.O den později předčilo kvasem i hlasem půlnoční Václavské náměstí v Praze. Ztepilí mládenci i lehkonohé děvy, jejichž lepým tvarům neubraly na kráse ani ohavné hrby batůžků, zalidnili každý kout někdejší slovanské bašty, založené tu proti pohanům králem železným a zlatým Přemyslem Otakarem II. Počtyřicáté otevřela pomyslné třídy – kina v sálech i pod oblohou, místní kluby, a dokonce i městské divadlo – proslulá Letní filmová škola. Zejména tři zážitky mně byly i v pokročilém věku objevem a poučením.

    Od pátku do pondělka jsem proseděl dobrých dvacet hodin před plátny všech formátů a zhlédl tucet celovečerních filmů, na nichž jsem uveden jako scenárista nebo i režisér. Překvapil mě osud nejstarších. Ty, co byly před půl stoletím slavenými událostmi – jako Zítra se bude tančit všude nebo Smyk – jsou dnes nejvýš nostalgickými fotoalby Prahy a Čech, jaké už odnééés čas, a především skanzenem vymřelé estetiky i etiky. Zato ty, které se o deset let později, v půli šedesátých let, utopily ve skvělé české filmové vlně – třeba Svatba s podmínkou nebo Sedm zabitých – jako by začaly až v současné době žít a koupat se v přízni nejmladší generace diváků.

    Lekce první: Kdo se chce v téhle branži dozvědět, jak špatný či dobrý vrhač stínů na plátno v mládí byl, musí se dožít pořádného stáří!

    Viděl jsem v kinu Hvězda, obleženém zájemci dychtícími třeba jen po místu na klíně, napjatě očekávanou premiéru velkofilmu Bathory. Proslulého autora-režiséra si vážím, jeví se mi věčně okouzlenou duší s drápy dravce a nejsem sám, kdo mu upřímně závidí jeho ženu, která jak parní válec zplanýruje sebehorší terén pro jeho nerušené filmování. Ohromila mě velikost záměru a jako člověk znalý řemesla jsem si uměl vybavit tu strašnou dřinu i odpovědnost, nepolevující předlouhé měsíce. Tím větší moje lítost, že nebyly honorovány oním polibkem, jakým Múzy vdechují géniům neomylnost. S vršícími se minutami jsem přímo fyzicky cítil, jak uvolněná masa fantazie pomalu, ale nezadržitelně zavaluje nádherné obrazy i skvělé herce. Přeji dílu, aby si našlo spoustu diváků, ale také jeho režisérovi, aby pro slibovaný mamutí film o Velké Moravě hledal a našel sobě rovného scenáristu.

    Lekce druhá: Veliké záměry vyžadují ještě větší obranu proti sebestřednosti, aby nepřerostly tvůrcům přes hlavu a nesklízely nechtěně i zívání nebo ironický smích.

    Mezi masou rozjařených „žáků“ a „učitelů“ té skoro filmové univerzity i místních občanů, pyšných, že jejich město je právě mediálním pupkem republiky, jeden muž docela jistě smutnil. Ten, kdo to tu všechno po mnohá léta vedl a byl loni náhle „odejit“. Svým výkonem i svou povahou, jak jsem z řady rozhovorů pochopil, rozpoltil město i letní školu; část ho postrádá, část odsuzuje. On tím trpí a hodlá se bránit, z čehož má nové vedení logicky obavu. Podobný příběh jsem nedávno prožil na vlastní kůži, takže vím, jak člověka trápí, když mu – podle něho neprávem – upřou, co považoval za své dítě. Po čtyřech dnech v Uherském Hradišti chci zraněného potěšit: jeho nástupci pracují velmi dobře. A co že ho na tom má těšit? No, že se proto stejně daří jeho děcku! Připomínám zas klíčovou scénu z Brechtovy hry Kavkazský křídový kruh, kdy vesnický soudce vyzve dvě ženy, které si přivlastňují totéž dítě, aby se o ně přetahovaly. Za matku uzná tu, která je z lásky pustí...

    Lekce třetí: V zájmu dobré věci má člověk také nemilovaným nástupcům držet palce, i když si s nimi už sotvakdy podá ruce.

    Pavel Kohout, 2.8.2008, MF DNES

    zpět nahoru domů
    Všechna práva vyhrazena / © 2008 Asociace českých filmových klubů / realizace nextWEB / admin

    Fotogalerie

    Vyhledat na webu


    Zprávy České televize

    + Zprávy z LFŠ 1 (25.7.)
    + Zprávy z LFŠ 2 (26.7.)
    + Zprávy z LFŠ 3 (27.7.)
    + Zprávy z LFŠ 4 (28.7.)
    + Zprávy z LFŠ 5 (29.7.)
    + Zprávy z LFŠ 6 (30.7.)
    + Zprávy z LFŠ 7 (31.7.)
    + Zprávy z LFŠ 8 (1.8.)
    + Zprávy z LFŠ 9 (2.8.)

    Ohlasy na letošní ročník

    Ohlasy na 35. Letní filmovou školu Uherské Hradiště

    Znělka festivalu

     

    Zajímavé odkazy

    AČFK
    ASFK

    Kino Hvězda
    Národní filmový archiv
    Slovenský filmový ústav
    Europa Cinemas

    Mgr.Jaroslav Kocinec LL.M.

    LFŠ na Facebooku
    LFŠ event na Facebooku


    Table 'acfkcz.lfs09_cntua' doesn't exist